Abstrakt
Když Reinhold Messner a Peter Habeler vystoupili na vrchol Mount Everestu (8848 m) dne 8. května 1978 poprv bez použití pomocných lahví s kyslíkem, jednalo se o unikátní důkaz schopností lidskho organismu překonat krajně nepřízniv klimatick podmínky nejvyššího místa naší planety. Předpokladem pro takový výkon je z fyziologického hlediska jednak nadprůměrná kardiorespirační kapacita, jednak úroveň hypoxick ventilační reakce (HVR).
Výšky nad 7500 m se však nadále pokládají za tzv. zónu smrti, kde pobyt a pohyb bez doplňkového dýchání kyslíku je vždy časově limitován řádově na hodiny. I po čtyřiceti letech od prvního výstupu zůstávají výstupy na vrcholy vyšší než 8000 m bez kyslíku vyhrazeny jen mimořádně zdatným a zkušeným horolezcům.
Messner a Habeler přesvědčili vědeckou veřejnost, že člověk může bez doplňkového kyslíku krátkodobě přežít i výšky nad 8 500 m a 8. květen 1978 zůstane dnem historického výkonu, který navždy poznamenal charakter horolezectví.