Abstrakt
Článek představuje posmrtné uspořádání literárních textů Jana Hanče (1916-1963) jako otevřenou otázku. Spisovatel své básně a prózy zpravidla nedatoval a s výjimkou tří rukopisných sešitů je ani nijak neuspořádal.
Objevuje-li se v jeho textech nějaký časový údaj, je nutné ho vnímat spíš jako součást umělecké stylizace než jako dokumentující stopu o vzniku daného díla. Článek analyzuje práci vydavatelů knižního výboru z Hanče na konci šedesátých let 20. století a konfrontuje ji s materiální podobou autorových rukopisů.