Abstrakt
Záměr. Cílem studie bylo na podkladě odpovědí českých adolescentů umístěných v nápravných zařízeních (1) popsat charakteristické znaky vnitřní pohotovosti k agresivnímu jednání; (2) ověřit míru asociace konstruktu a doprovodných faktorů či spouštěcích mechanismů; (3) vytvořit parciální normy.
Soubor a procedura. Soubor tvořilo 191 adolescentů v současné době umístěných v pěti nápravných zařízeních, průměrný věk 16,85; SD = 1,55; rozsah 14-19 let.
Mladiství byli vyšetřeni dotazníky z hlediska obecné agresivity BPAQ-SF, prekurzorů k násilnému chování NIM18, vztahů k vrstevníkům SOV a stupnicemi vztahů k rodičům i přátelům. Administrace nástrojů byla individuální, anonymní, podmíněna informovaným souhlasem.
Výsledky. Psychometrická integrita nástrojů byla podpořena konfirmační faktorovou analýzou.
Položková analýza identifikovala především přítomnost negativní emocionální životní zkušenosti, generalizovanou nespokojenost a sklon k reaktivní agresi. Distribuce škálových hodnot byla pozitivně zešikmená, ale zahrnovala pouze horní polovinu teoretického rozsahu stupnice.
Pohotovost k násilnému řešení situací byla výrazně asociovaná s neuspokojivými vztahy s matkou, reagováním bez zvážení důsledků, deficitem interpersonálních dovedností a doprovázená sociálním odcizením, nízkým sociálním postavením mezi vrstevníky, ignorováním konsenzuálních sociálních pravidel. Lokální normy jsou prezentované v percentilovém formátu spolu s 95% CI odhadnutými na podkladě Bayesovské metody.
Omezení studie. Soubor adolescentů nebyl reprezentativní a autoreferenční způsob sběru dat je zvláště u forenzní populace značně citlivý na sociální akceptovatelnost.