Diabetes mellitus 2. typu je spojený s vysokou kardio vaskulární morbiditou a mortalitou stejně tak jako s rozvojem pozdních diabetických komplikací, které významně snižují kvalitu života pacientů a zvyšují náklady na jejich léčbu. Kvalitní a bezpečnou léčbou hyperglykémie zahájenou nejlépe bezprostředně po zjištění diagnózy lze v dlouhodobém horizontu riziko makrovaskulárních komplikací snížit - to nám ostatně ukazují data z intervenčních i observačních studií.
Pacienti, kteří byli v průběhu studií UKPDS a DCCT zařazení do větví s intenzivnější antihyperglykemickou léčbou, mají i po 10-20 letech od ukončení aktivní léčby a převedení na standardní léčebný režim nižší výskyt nejen mikrovaskulárních, ale i kardiovaskulárních komplikací. Navíc máme nyní k dispozici i data z registrů (například ze Švédska), kde se jasně ukazuje, že časné zahájení intenzivní léčby hyperglykemie od začátku onemocnění diabetem má obrovský význam pro omezení mikrovaskulárních a makrovaskulárních komplikací a pro snížení celkové mortality pacientů.
U některých nemocných je ale dosažení uspokojivé kompenzace diabetu i přes použití kombinované léčby a přes snahu o maximální motivaci pacienta velmi obtížné. Neuspokojivá kompenzace pacientů není vždy dána jen mírou spolupráce pacienta při léčbě (i když ta je samozřejmě i dnes - možná více než dříve vzhledem k ambicióznějším cílům léčby - nesmírně důležitá), ale i kombinací závažných metabolických poruch, které lze jen obtížně farmakologicky korigovat.
Další vývoj nových léků a léčebných postupů je proto pro diabetologii stále klíčový.