Srdeční selhání je významnou příčinou morbidity ve vyspělých zemích. V souvislosti se stárnutím populace dochází k absolutnímu nárůstu nových pacientů.
I přes dosažené pokroky v jeho diagnostice a terapii je péče o nemocné se srdečním selháváním zdravotnickým, ekonomickým a sociálním problémem.Terapie vychází ze správné a včasné diagnostiky a volby optimálního léčebného přístupu. Základem terapie srdečního selhání je medikamentózní terapie.
Její součástí je především ovlivnění systému renin-angiotenzin-aldosteron (inhibitory angiotenzin konvertijícího enzymu / blokátory receptorů pro angiotenzin II, v těžších stadiích blokádou mineralokortikoidních receptorů spironolaktonem), sympatiského nervového systému betablokátory, v případě retence tekutin je nezbytné podání diuretik.