Mikuláš Štraus je známý především jako předbělohorský vydavatel novin a letáků. P říspěvek vychází z analýzy dekoračního materiálu užívaného jeho tiskárnou a přináší některé nové závěry spjaté s ilustracemi čtyř Štrausových knih: německého překladu Hájkovy Kroniky české, Bartholdova zpěvníku Hymnorum sacrorum, Luytonova chorbuchu Liber I. missarum a veršované adaptace staroněmecké nibelunské pověsti vydané pod názvem Sumovní kronika.
Některé ilustrace identifikuje jako práce pozoruhodného ilustrátora Jana Willenberga a poukazuje tak na široký motivický záběr tohoto doposud nedostatečně oceněného umělce.