Abstrakt
Zavádění modelu inkluzivního vzdělávání je jedním ze stěžejních témat současného českého školství, v praxi ale prosazování systému společného vzdělávání žáků často naráží na rozdílné názory pedagogů. Popisovaná studie proto mapuje postoje k fenoménu inkluze mezi 174 pedagogickými pracovníky ze šesti základních škol středočeského regionu.
Data zpracovaná ve výzkumu byla získána z textů vytvořených pedagogy v rámci workshopů zaměřených na problematiku inkluzivního vzdělávání. V celkovém hodnocení fenoménu inkluze mezi účastníky mírně převážily postoje negativní: ve sledovaném vzorku 100 pedagogů s inkluzivním vzdělávání nesouhlasilo, 66 účastníků se společným vzděláváním souhlasilo a zbývajících osm pedagogů se nepřihlásilo ani k souhlasu, ani k nesouhlasu.
Jako pozitiva inkluzivního vzdělávání účastníci uváděli to, že se žáci speciálními vzdělávacími potřebami učí žít v běžném kolektivu a překonávat přirozené překážky, ale i to, že se ostatní žáci učí solidaritě, empatii a vzájemné spolupráci. Odpůrci inkluze naopak zdůrazňovali, že žákům se speciálními vzdělávacími potřebami by bylo lépe ve speciálním školství a že přítomnost těchto žáků vede ke zpomalení tempa vyučování a snížení standardu výuky.
Dále také zmiňovali příliš velké nároky kladené na nedostatečně připravené učitele a celkovou nepřipravenost systému s akcentem na příliš vysoké počty žáků ve třídách. Výsledky šetření jasně ukazují na potřebu dalšího vzdělávání pedagogů ve prospěch jejich přijetí koncepce inkluzivní edukace.