Abstract
Kapitola je věnována tvorbě Václava Vokolka a jejím souvislostem s uměleckou tradicí Vokolků. Výchozím textem úvahy je Vokolkova Cesta do pekel - roman publikovan v roce 1999, ktery autorku zaujal zaroven svou formou jak i aktualitou založenou na dialogu s romantickou tradici, hlavně nemeckou, ale taky, možna nezaměrne, polskou.
Autorka ukazuje souvislosti Vokolkoveho romanu s dramatem Z. Krasińskiego a esejistikou B.
Micińskeho, a odhaluje Vokolkovou hru s literarnimi konvenciemi. Vokolek v Cestě do pekel projevuje zaměr (ktery mysli možna trochu ironicky) dosachnout ideal romantickeho Gesamkunstwerk ve sve snaze vytvoření totalniho intertextualniho díla, ktere vyrusta s určite evropske a rodinne duchovní tradici.
V.V. se snaži přenašet rodinne ideove dědictvi do nove doby pomoci vehikulu postmoderni prozy.