Abstrakt
Ačkoliv lidé a hadi nemají mezi sebou vztah kořist-predátor, vnímají lidé hady jako prioritizované stimuly a dokáží učinit rychlou emocionální a behaviorální odpověď. V současné době je uštknutí jedovatým hadem stále častým jevem a v některých zemích je příčinou úmrtí mnoha lidí ročně.
V Evropě a přilehlých oblastech se výskyt vysoce nebezpečných hadů omezuje pouze na Mediterán a okolí Kaspického moře. Zajímalo nás, zda se liší vnímání hadů u lidí s přímou zkušeností s výskytem nebezpečných druhů a jak tato zkušenost ovlivňuje estetické preference vůči hadům.
Proto jsme porovnávali hodnocení hadů lidmi z České republiky (nízká pravděpodobnost uštknutí hadem) s respondenty z Ázerbájdžánu, tedy oblasti s výskytem smrtelně jedovaté zmije levantské (Macrovipera lebetina). Respondenti z obou zemí hodnotili soubor fotografií 36 druhů hadů podle vnímané krásy a strachu.
Výsledky ukázaly vysokou mezikulturní shodu pro vnímanou krásu (r2=0,816 p<0,0001) i strach (r2=0,683 p<0,0001). Zajímavé je, že druhy vyvolávající největší strach jsou zároveň často hodnoceny jako více krásné.
Přesto je možné od sebe odlišit multivariátní osy pro hodnocení jednotlivých emocí, tedy lidé jsou schopni vnímanou krásu a strach od sebe jasně odlišovat. Lidé v obou zemích byli navíc schopni rozpoznat některé hady, kteří představují pro člověka reálné nebezpečí.
Platí to zejména pro druhy s typickým "zmijovitým" tvarem těla, tedy trojúhelníkovou hlavou, rozlišitelným krkem a kratším zavalitějším tělem. Hadi typu "zmije" tedy představují generalizovaný strachový stimul.
Naopak tvar těla jedovatých korálovcovitých hadů (Elapidae), pokud je prezentován v klidové pozici (oproti typické útočné pozici), zvýšený strach nevyvolává. Z výsledků vyplývá, že vnímání hadů není ovlivněno současným životním a kulturním prostředím člověka, ale naznačují, že je dáno spíše evoluční zkušeností během jeho vývoje.