Pojetí a klasifikace kompozit v této gramatice vychází z jejich slovotvorné podoby, tzn. z hlediska funkčně strukturního, nikoliv genetického. Sleduje se podíl kompozice při jazykovém ztvárnění pojmu, její systémovost, proměnlivost a příp. aktualizace, jak je dokládají výskyty kompozit ze současného úzu (na základě excerpce z Českého národního korpusu).
Strukturní význam kompozit se v tomto pojetí zakládá na jejich slovotvorné stavbě s oporou ve slovotvorné motivovanosti. Kapitola představuje a na příkladech ilustruje procesy čisté a derivační kompozice, kvazikompozice a juxtapozice při tvoření substantiv.
Postupně jsou představeny názvy osob, živočichů, objektů, míst, dějů a výsledků dějů.