Příspěvek se zabývá posuzováním víry křesťana, které je nejdříve představeno jako právo i záležitost církví. Církve samy stanovují podmínky, za jakých se konkrétní člověk stává členem církve a podle nichž bude jeho víra posuzována.
Mimo tato členství stojí posuzování víry křesťanů jako nový fenomén migrační krize. Hlavním problémem se stal přechod muslimů ke křesťanství, u kterého vyvstala otázka možného účelového jednání z důvodu rychlejšího obdržení azylu.
Na příkladech z Rakouska a z Německa je ukázáno, jak je takové přezkušování státními úředníky kontroverzní. Zkoumání víry jednotlivce má povahu zkoušky ze znalostí a z abstraktního teologického myšlení, aniž se zohledňuje náboženská socializace, způsob myšlení a kulturní lingvistická i náboženská specifika.
Příspěvek si klade za cíl otevřít toto nové a pro teologii závažné téma.