Abstract
Příspěvek se bude zabývat dvěma neapolskými dramatiky - Annibalem Ruccellem a Enzem Moscatem - jejichž tvorba bývá označována termínem Nová neapolská dramatika. Jejich díla, která byla zaznamenána širším okolím v průběhu 80. let 20. století, redefinovala tzv. napoletanitu - autoři se totiž nezdráhali ukázat okolnímu světu temnější část Neapole se všemi jejími problémy a zbořili tak stereotypní mýtus o bezstarostném slunečném městě.
Protagonisty jejich děl jsou často prostitutky či transvestiti (tzv. femminielli), tedy lidé pohybující se na samém okraji společnosti. Především femminielli představují v dílech symbol proměny města a společnosti - v tradiční neapolské společnosti bývali vnímáni téměř jako mýtická stvoření, která se zúčastňovala mnoha náboženských i pohanských obřadů.
O svoje výsadní postavení ale přišli s příchodem modernity. Femminielli se již v literatuře objevovali dříve, byly jim však přiřazovány výhradně komické role.
Ruccello s Moscatem byli první, kdo je představil jakožto opravdové postavy, v jejich osamělé každodennosti. Velmi důležitou roli hraje v dílech výše zmíněných autorů jazyk - neapolština -, jíž autoři využívali kvůli zachování autentičnosti.
Jednotlivým postavám, které se narodily ve slabších sociálních vrstvách a mluví proto jen neapolsky, určuje jazyk společenské postavení a zároveň jim znemožňuje vystoupat na socioekonomickém žebříčku.