Kapitola se zabývá úsilím československé zahraniční politiky o zajištění bezpečnosti státu ve 30. letech. Zabývá se zejména jejími snahami o upevnění Malé dohody a o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti.
Současně objasňuje příčiny neúspěchu těchto snah, které spatřuje v úpadku autority Společnosti národů i neochotě Velké Británie a Francie angažovat se ve prospěch evropské demokracie a míru.