Abstrakt
Předkládaná stať si klade za cíle jednak stručně seznámit čtenáře s hlavními myšlenkami a základními kameny relativně nové teorie motorického učení OPTIMAL Gabriele Wulf a Rebeccy Lewthwait, a též poukázat na možnosti jejího využití ve školní tělesné výchově zejména při výuce sportovních her. Autorky kriticky pohlíží na "tradiční" výuku novým pohybovým dovednostem a zdůrazňují časté opomíjení vnitřní motivace žáků a podporu jejich autonomie.
Podle nich je žákům při tradičním vedení výuky vnucováno vnitřní zaměření pozornosti, tedy soustředěnost na pohyby t ěla či jeho částí. Uvádí, že důsledkem takového přístupu je učení, které není dostatečně efektivní.
Doporučují tedy pedagogům naopak vědomě zvyšovat očekávání žáků, podporovat potřebu autonomie jejich aktivnějším zapojením v učebním procesu a zaměřit pozornost vně směrem k cílům úkolu. Zdá se, že praktické využití teorie OPTIMAL ve školní tělesné výchově je možné.
Především podporou autonomie sleduje aktuální trendy. Očekáváme však vysoké nároky kladené na organizaci učebního procesu i na pedagogy samotné.
Je třeba budoucího testování ve školní praxi. Ve sportovních hrách je již řadu let úspěšně užíváno didaktické paradigma TGFU (Teaching Games for Understanding).
Vzhledem k podobnosti některých principů teorie OPTIMAL a tohoto paradigmatu se jeví, že by i nová teorie motorického učení mohla být zejména při výuce základů herních dovedností ve sportovních hrách úspěšná. I to by však mělo být v budoucnu předmětem testování.