Abstrakt
"Protože jsem býval vášnivý šachista, je přirozené, že jsem měl také odjakživa rád detektivky. Šachy a detektivky mají totiž jedno společné: radost a někdy trýzeň z logického myšlení." Kromě "svých vražd, jichž se dopustil pro zábavu", jak označil své detektivky, přeložil Jan Zábrana mezi léty 1969-1984 z angličtiny 16 detektivních románů a 34 kratších textů. U řady knih se podílel na ediční přípravě a výběru, několik rovněž opatřil doslovem.
Detektivky k překladu si Zábrana pečlivě vybíral: v drtivé většině případů (výjimku tvoří jeden román Johna Creaseyho a tři krátké povídky různých autorů) se jednalo o sira Arthura Conana Doyla, Agathu Christie a Eda McBaina. Detektivky přirovnával ke hře.
V denících ale najdeme i zmínku o "pravidlech hry, které je člověk nucen zachovávat" - ovšem v tomto případě měl na mysli jinou hru, jejíž pravidla určovala dobová kulturní politika. Příspěvek se snaží identifikovat pravidla, podle kterých Zábrana 'hraje' při psaní portrétů autorů, edičních poznámek a doslovů, a to na základě dobové recepce detektivního žánru.
Zdrojem jsou nejen doprovodné texty, ale i rozhovory s Janem Zábranou, jeho deníky a korespondence. Příspěvek se soustředí se na překlady detektivek z anglofonní oblasti.