Příspěvek poukazuje na význam spirituality v sociální práci. Dále reflektuje skutečnost, že spojení supervize i spiritualita má své opodstatněné místo a potencionálně velké možnosti, jak posloužit v pomáhání, tzn. pomáhajícím i těm, kterým je poskytována pomoc.V textu jsou představené i výsledky předvýzkumu, které se zabývají otázkou, které techniky sociální práce mohou kultivovat specificky pojatou křesťanskou sociální práci.