Cílem této studie je objasnění některých základních problémů, které před čtenáře klade Platónův dialog Tímaios. Po krátkém úvodu je nejprve probírána otázka, zda je kosmos, dle Tímaia, singulárně vzniklý, anebo "pouze" stále vznikající, ale nikdy nevzniklý.
Za tímto účelem je podrobně vyloženo prooimion k Tímaiově řeči (Tim. 27c1-29d3) a provedeno rozlišení mezi tzv. reálnou a metaforickou interpretací, z nichž každá odpovídá na zmíněnou otázku odlišným způsobem. Samotná Tímaiova řeč je uvozena spojením εἰκὼς μῦθος ("pravděpodobné vyprávění" - Tim. 29d2), jež ji zásadním způsobem kvalifikuje, a následující kapitola je proto věnována výkladu této skutečnosti a tématu povahy řeči, již lze o kosmu pronášet.
Poslední a nejobsáhlejší část textu navazuje na výsledky zkoumání předcházejících kapitol a řeší otázku, jakým způsobem vznik kosmu chápat. Jsou představeny a kriticky zhodnoceny teze vybraných renomovaných badatelů a v samotném závěru je načrtnuta interpretace vlastní, jež se snaží oba tradiční přístupy specifickým způsobem spojit.