Abstrakt
Když lidé rezignují na osobní, bytostnou vztahovost a vazebnost k pravdě, k tomu co je, pak je taková sebestřednost cestou ke ztrátě orientace a vnímání smyslu existence, které se projevují nap říklad násilím či zoufalstvím. Skrze přicházející výzvu, slovo, logos, je možné najít cestu ze zatarasenosti sebou.
Odpovídání na výzvu k odpovědnosti značí odvrácení (metanoein) z orientace k oddělenosti, sebestřednosti, k vztahovosti, k vědomí relačnosti k druhým, světu i Pravdě. K odpovědi na toto k pravdě vyzývající slovo máme jako lidé prostor svobody.
Jako lidské bytosti máme možnost žít v prostředí dia-logu, dia-logu jako živlu, ze kterého může vzejít společenství, které nežije jen samo sobě.