Abstrakt
Kouření významně zvyšuje riziko vzniku diabetu, zhoršuje jeho průběh i prognózu, zvyšuje riziko komplikací, zejména cévních, zhoršuje hojení ran, snižuje účinnost léčby (nejen) diabetu a má významné farmakologické interakce. Závislost na tabáku je samostatná diagnostická jednotka (F17) a stejně jako v případě E10-14 i zde existuje účinná léčba: intervence a farmakoterapie k potlačení abstinenčních příznaků.
V běžné ordinaci bychom se měli zajímat o kouření všech pacientů, diabetologických především, a léčbu F17 kuřákům podle svých časových možností nabízet. Měla by být standardní součástí kvalitní diabetologické péče.
Povinnost krátké intervence je navíc zakotvena v zákoně.