SDRUŽENÍ PRO POMOC MENTÁLNĚ POSTIŽENÝM JAKO KAŽDODENNÍ REALITA I SYMBOL NADĚJE: K BLÍŽÍCÍMU SE PŮLSTOLETÍ JEHO VZNIKU
Abstrakt
Stať se zaměří na postupné budování jediné neziskové organizace hájící práva osob s mentálním postižením v období totality na území Československa a podtrhne klíčovou roli rodičů v tomto procesu. Autorka popisuje počáteční představy rodičů-budovatelů o možnostech lepších zdravotních, sociálních a vzdělávacích podmínek pro jejich děti s mentálním postižením.
Pozornost věnuje hledání společných cílů těchto rodičů a připomene význačné zásluhy zakladatelky Sdružení pro pomoc mentálně postiženým (SPMP) Boženy G ürtlerové. Podtrhne odvahu rodičů při obhajování různorodých potřeb lidí s mentálním postižením v době, kdy jedinou oficiální ideologií byla stejnost.
Bude představeno úsilí rodičů o změnu vztahu většinové společnosti k lidem s mentálním postižením, ve kterém rovnocenný vztah a empatický přesah veřejnosti je podstatou porozumění a angažmá v jejich prospěch. Studie se opírá o výzkumy autorky z let 2011-2015.
Prostřednictvím rozhovorů s dvanácti rodiči dětí s mentálním postižením, členy SPMP v době totalitarismu, z nichž pět velmi aktivně pracovalo v jeho ofi ciálních strukturách, se autorka stati snaží pochopit, jaký byl skutečný život dotyčných rodičů a jejich dětí v socialistickém Československu a jaký podíl sehrávalo SPMP při odvážném prosazování elementárních lidských práv lidí s mentálním postižením ve znevýhodňujícím prostředí tehdejší společnosti.