Abstract
Předkládaná studie testuje hypotézy, že tzv. rysová úzkost predikuje zesílenou kortizolovou reakci na potenciálně zátěžové situace ve škole a vyšší hladiny školní výkonové motivace předpovídají slabší stresovou reakci v v zátěžových situacích. Studie se zúčastnilo 237 dětí ve věku 11-13 let.
V první fázi výzkumu bylo všech 237 žáků v náhodně vybraných 7. třídách otestováno osobnostními dotazníky B-JEPI, Piers Harris II., a dotazníkem výkonové motivace MV-6. V druhé fázi výzkumu bylo 40 dětem odebrány vzorky slin, které byly následně analyzovány v laboratořích VSCHT.
Výsledky analýz naznačují, že kortizolová reakce na školní zátěžovou situaci se mění ve vztahu k sebepojetí školní úspěšnosti a s hladinou školní výkonové motivace. Vyšší hladiny potřeby úspěšného výkonu předpovídají slabší kortizolovou reakci v demonstrovaných situacích.
Naopak vyšší kortizolové reakce se objevily u vyšších hladin tzv. rysové úzkostnosti a vyšší hladiny potřeby vyhnutí se neúspěchu. Můžeme konstatovat, že školní strach je veličina, kterou je třeba hlouběji analyzovat a to jak z pohledu motivačního, tak z hlediska jeho vztahu k výkonu.