Abstrakt
V příspěvku je pojednáno o problematice tzv. neviditelných sankcí. Tresty a ochranná opatření jsou v trestním zákoníku vymezeny taxativně a zákonodárce předvídá podrobná pravidla pro jejich ukládání.
Tato pravidla umožňují soudu, aby individualizoval trest v závislosti na konkrétních okolnostech a poměrech konkrétního pachatele. Zároveň je povinností soudu vypořádat se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí.
Vedle toho však existují ještě sankce, které jsou toliko nepřímým důsledkem odsouzení. Jako příklad lze uvést faktická omezení volebního práva osob ve výkonu trestu odnětí svobody či ztrátu bezúhonnosti, která je podmínkou pro výkon mnohých povolání i dalších aktivit.
Na tyto důsledky již zpravidla nebývá brán zřetel a možná ani nemusí být při ukládání trestu zcela domyšleny. Ambicí autora je na některé vybrané případy upozornit, zamyslet se, jaký význam mají pro možnost resocializace odsouzeného a vzbudit zájem odborné veřejnosti o tuto, v ČR dosud neprobádanou, problematiku.