Příspěvek se zaměřuje na možnosti prosazování práv poškozeného a respektování jeho zájmů při alternativním řešení trestních věcí za použití některých odklonů. Poukazuje na význam souhlasného stanoviska poškozeného k aplikaci institutu narovnání.
Autorka se kriticky staví k sjednání dohody o vině a trestu v rozporu se zájmy poškozeného, a to nejen stran nároků uplatňovaných v adhezním řízení, ale i v rozporu s jeho zájmem na dosažení zadostiučinění v podobě potrestání pachatele sankcí odpovídající závažnosti důsledků způsobených poškozenému trestným činem.