Abstrakt
Jedním z důležitých aspektů při učení se cizímu jazyku je úspěšné zvládnutí jeho zvukové podoby. Zvukovým jevem na úrovni segmentů, který působí potíže jinojazyčným studentům češtiny, je také kvantita samohlásek.
Na rozdíl například od angličtiny či ruštiny je v češtině délka samohlásek fonologická, rozlišuje lexémy nebo gramatické tvary téhož lexému (pasu - pásu, růži - růží). Její nenáležitá realizace tak může ztížit porozumění či změnit obsah výpovědi.
Jinojazyční studenti mohou do češtiny přenášet ze své mateřštiny, případně dalšího cizího jazyka, odlišné vzorce týkající se kvantity vokálů. Odchylky v realizaci délky označují čeští posluchači jako rušivé a přispívající k cizímu akcentu (Veroňková, 2012; Romaševská - Veroňková, 2016).
Jak vyplývá z materiálových analýz a zkušeností z výuky, problémem bývá také odhad adekvátního trvání vokálu. Odpověď na to, co je ještě krátký vokál a jaké trvání by měl mít vokál, aby byl považován za dlouhý, není triviální.
Percepci kvantity ovlivňuje řada faktorů, např. kvalita vokálu či tempo řeči (srov. Rosner - Pickering, 1994).
Důležitou roli však hraje také vlastní subjekt a jeho percepční nastavení. Cílem předkládaného experimentu bylo ověřit míru shody v percepci kvantity vokálů u respondentů, jimiž byli učitelé češtiny jako cizího jazyka, a to rodilí i nerodilí mluvčí.
Výchozím materiálem byly nahrávky čtených projevů ruskojazyčných mluvčích češtiny analyzované ve studii (Gersamia, 2017). Z jejich části byl sestaven pilotní poslechový test, v němž posluchači zaznamenávali fonetickou realizaci kvantity na škále krátká-polodlouhá-dlouhá.
Výsledky ukazují, že posluchači zaznamenávali realizaci předložených vzorků s velkou mírou shody. Někteří jednotliví respondenti se nicméně svým hodnocením od skupiny odlišovali.
Ve vlastním záznamu kvantity v cílových slovech se objevily jak varianty s jednoznačnou shodou mezi posluchači, tak váhání mezi dvěma variantami či hodnocení rozkolísaná.