Abstrakt
V příspěvku se zabýváme možnostmi pojetí výuky slovních druhů v konstruktivistickém vyučování. Problematiku vágnosti a vzájemné prostupnosti jazykových kategorií analyzujeme z hlediska lingvistické teorie, která usiluje o konzistentnost a přístupnost pro školní praxi, z hlediska lexikografické práce, jejímž cílem je připravit jasnou oporu pro běžného uživatele i pedagoga, i z hlediska moderní pedagogiky, jejímž úkolem je zpřístupňovat žákům vědecké koncepty a teoretické konstrukty důvěryhodným a smysluplným způsobem.
Důraz klademe zejména na proměnu cílů jazykového vyučování i na proměnu vnímání role učitele. Tvrdíme, že konstruktivistické vyučování je více v souladu s principy současné jazykové deskripce než vyučování transmisivní, neboť umožňuje žákovské budování pojmů vlastní manipulací s materiálem a vlastní logickou úvahou a přechod od nácviku jednoznačné kategorizace k prohlubování obecných analytických schopností.