Abstrakt
Příspěvek je věnován několika problémům, které vznikají při aplikaci valenční teorie FGP na valenci deverbativních substantiv a které demonstrují fakt, že aplikace valence slovesné na substantivní nemůže být přímočará a že substantivní valenční rámce nejsou vždy analogií rámců jejich základových sloves. U substantiva přibývají formy typické pro volná doplnění uvozené zpravidla sekundárními předložkami, které se svou lexikální náplní obsahově blíží obligatorním aktantům (oznámení ze strany úřadu ohledně návštěvních hodin).
Pokládáme je za stylové varianty, které se nezapisují do valenčních rámců, ale jsou ošetřeny speciálními pravidly. Jiné, uvozené primárními předložkami, mají marginální povahu; vyžadují však zjištění kontextových podmínek pro jejich užití (otázka nad stavem společnosti / po stavu společnosti), včetně podmínek jejich vzájemné zaměnitelnosti, popř. též úvah nad odstraněním jejich homonymie (otázka na psychologa.ADDR/PAT).