Termín tradiční gramatologie pro sloveso označující činnost spočívající v užívání jazyka, tj. řečovou činnost. V klasických mluvnicích se v.d. představovala jako věcněsémantická kategorie sloves.
Z hlediska lexikální sémantiky lze za základního představitele skupiny považovat mluvit a ostatní členy charakterizovat ve vztahu k němu jako kohyponyma.