Článek pojednává o významu pravidelných setkání doktorandů, jejich školitelů a dalších odborníků v oblasti hudebního vzdělávání. Zabývá se historií konferencí, současným stavem poznání a perspektivami v dané odborné oblasti.
Zdůrazňuje sjednocující myšlenku odborných rokování a konferenčních výstupů, kterou je stálé tvůrčí hledání společných bodů a souvislostí a zároveň i pojmenování nesouladů a kontraproduktivních aktivit mezi hudebně teoretickými studii, uměleckou kompoziční a interpretační praxí a edukačním hudebně výchovným procesem.