Abstrakt
V léčbě nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) došlo v posledních letech k významným pokrokům. Zvláště pro pacienty bez genetického podkladu onemocnění, kteří dosud neměli po selhání 1. linie léčby mnoho dalších možností, se na trhu objevilo několik účinných léčiv.
Bez ohledu na histologii nádorů se nyní v monoterapii NSCLC uplatňují docetaxel, erlotinib nebo nivolumab. Pro léčbu neskvamózního NSCLC je určen pemetrexed a pro skvamózní NSCLC je indikován afatinib.
K dispozici jsou i kombinované typy terapií - nintedanib v kombinaci s docetaxelem pro pacienty s lokálně pokročilým, metastatickým nebo lokálně rekurentním NSCLC, který má adenokarcinomatózní histologii, či ramucirumab v kombinaci s docetaxelem pro léčbu všech histologických typů NSCLC. V terapii metastatického NSCLC po selhání 1. linie se také uplatňuje pembrolizumab, a to u nádorů s vysokou expresí PD-L1.
Lékaři v klinické praxi tak mají v současné době na výběr z mnoha typů terapií, které mohou použít ve 2. linii léčby NSCLC. Data o přímém porovnání nových léčiv jsou ale limitovaná.
Porovnání kombinované léčby, nintedanibu s docetaxelem, proti jiným dostupným léčivům ve 2. linii léčby NSCLC přináší tato síťová metaanalýza.