Abstrakt
Studie mapuje vývoj finského vnímání Rusů a Ruského impéria během ruské nadvlády nad Finským velkoknížectvím mezi lety 1809-1917. V průběhu středověku a raného novověku se území dnešn ího Finska stalo součástí západního civilizačního okruhu a jeho východní hranice se stala nejzazší mezí, za kterou se podle Finů nacházelo již jen barbarství a chaos.
Finské vnímání sebe samých jako součásti civilizovaného západu pak bylo do značné míry postaveno právě na protikladu vůči barbarskému východu. Tento koncept však musel být po roce 1809 přehodnocen, poté co se Finské velkoknížectví stalo součástí Ruské říše.
Právě změna vnímání odvěkého nepřítele a orientace na nové hlavní město Petrohrad, mohou být zajímavou ukázkou adaptace na nově vzniknuvší poměry a přizpůsobení se stávající politické realitě. Vztah vůči carskému impériu ale doznal na přelomu 19. a 20. století další změny, tentokráte k horšímu.
V této chvíli ale již byli Finové sebevědomým a plně vyvinutým národem, který se odmítl smířit s omezením autonomie a rusifikací své země. Následovaly bezmála dvě dekády pasivní rezistence a politického boje proti ruské vládě, které ukončila až revoluce v roce 1917.