Abstrakt
Studie mapuje vývoj finského vnímání Rusů a Ruského impéria během ruské nadvlády nad Finským velkoknížectvím mezi lety 1809-1917. V průběhu středověku a raného novověku se území dnešního Finska stalo součástí západního civilizačního okruhu a jeho východní hranice se stala nejzazší mezí, za kterou se podle Finů nacházelo již jen barbarství a chaos.
Finské vnímání sebe samých jako součásti civilizovaného západu pak bylo do značné míry postaveno práv ě na protikladu vůči barbarskému východu. Tento koncept však musel být po roce 1809 přehodnocen, poté co se Finské velkoknížectví stalo součástí Ruské říše.
Právě změna vnímání odvěkého nepřítele a orientace na nové hlavní město Petrohrad, mohou být zajímavou ukázkou adaptace na nově vzniknuvší poměry a přizpůsobení se stávající politické realitě. Vztah vůči carskému impériu ale doznal na přelomu 19. a 20. století další změny, tentokráte k horšímu.
V této chvíli ale již byli Finové sebevědomým a plně vyvinutým národem, který se odmítl smířit s omezením autonomie a rusifikací své země. Následovaly bezmála dvě dekády pasivní rezistence a politického boje proti ruské vládě, které ukončila až revoluce v roce 1917.