Článek pojedn ává o přístupu buddhismu ke zvířatům, a to zejména v buddhistické etice a ontologii, a nevynechává ani vývoj v soudobém buddhismu. Role zvířat v buddhismu je poměrně jasná, jelikož jsou jednoznačně považována za cítící bytosti zapojené do samsáry.
Zvířecí zrození je ale považováno za nešťastné, protože z něj nelze dosáhnout nirvány, což je možné pouze z lidského zrození. Klíčovým principem buddhistické etiky, a to nejen ve vztahu ke zvířatům, je pak koncept ahimsá (nenásilí).
Jeho praktické uplatńování se projevuje ve snaze vyhnout se ublížení jakékoli cítící bytosti.