Abstrakt
Předložená stať Utrakvisté a knihtisk se zabývá širšími souvislostmi vzniku a formování pražského utrakvistického knihtisku mezi 80. léty 15. století a 20. léty 16. století. Dodnes dochované zbytky kdysi mohutné soudobé skriptografické produkce dovolují předpokládat, že nástup nového řemesla byl obtížnější, než jsme zatím předpokládali.
Nástup byl přibrzděn také minimální a spíše nárazovou podporou ze strany pražského vysokého učení, jehož mistři (na rozdíl od kolegů v Krakově, Lipsku, Vídni a jiných evropských metropolích) roli knihtisku pro laicizaci společnosti pravděpodobně nepochopili. V této atmosféře, která vzniku čtenářské obce v nižší a střední měš ťanské části společnosti bránila, se proto pražský knihtisk prosazoval jen s obtížemi.
Dosavadní pohled oficiální české inkunábulistiky lze problematizovat hypotézou, že (1) knihtisk na Staré Město pražské uvedl katolík Martin z Tišnova (dříve pojmenovaný jako anonymní Tiskař Žaltáře). (2) Navazující Tiskař Pražské bible a Tiskař Korandy se střídali v dílně, kterou její vlastník či spoluvlastník kramář Severin pronajímal různým subjektům, přičemž z komerčních důvodů odhlížel od jejich konfesijního profilu. (3) V mezidobí, kdy oba výše zmínění anonymové nepracovali, se do pronájmu dílny mohli vklínit od 1512 židovští vydavatelé z pražského Židovského Města a od 1517 běloruský překladatel a vydavatel Francisk Heorhij Skoryna. Hypotézu o nájemném využívání jedné staroměstské tiskárny nepodporuje pouze zarážející časová posloupnost působení jednotlivých subjektů, ale též shody v používání tiskového písma a migrace jednotlivých dřevořezových štočků.