Publikace představuje česky poprvé v takovém rozsahu básníky Hispánské Ameriky (konkrétně z těchto zemí: Mexiko, Kuba, Uruguay, Argentina, Peru, Kolumbie, Nikaragua), kteří se řadí k modernismu, svébytnému literárnímu směru přelomu 19. a 20. století. Hispanoamerický modernismus je v ní zobrazen ve své rozmanitosti, která mimo jiné spočívá v napětí mezi tradiční básní v návaznosti na romantismus a novými formami a obsahy předjímajícími nastupující avantgardu.
Dosud v češtině nevydané básně 11 básníků (Manuel González Prada, Salvador Díaz Mirón, José Martí, Manuel Gutiérrez Nájera, Julián del Casal, José Asunción Silva, Rubén Darío, Amado Nervo, José Juan Tablada, Leopoldo Lugones, Julio Herrera y Reissig) a 4 básnířek (María Eugenia Vaz Ferreira, Juana Borrero, Delmira Agustini, Alfonsina Storni), se se v knize objevují ve španělském originále i v překladu do češtiny.