Kniha se zabývá pokusnými školami v Praze Michli, Nuslích a Hostivaři. Snaží se objasnit okolnosti vzniku a zániku těchto škol a postihnout jejich základní znaky.
Akcent je kladen na sociální rozměr pokusnictví a jeho ukotvenost v prostředí první československé republiky. Opominuta nezůstává jejich inspirace moderními pedagogickými teoriemi.
Sledovány jsou osudy některých učitelů. Opírá se nejen o archivní materiál, ale i o sérii rozhovorů s absolventy těchto škol.