Abstrakt
Tento příspěvek se bude věnovat filmu (kostýmní) výtvarnice Ester Krumbachové, Vražda Ing. Čerta (1970) a jeho různým mediálním variantám (filmové povídce, rozhlasové adaptaci, scénáři). Vraždu Ing. Čerta budeme sledovat ve třech - pro filmové médium vražedných - rovinách, kterými jsou: dokonalost filmové mizanscény, bující, bujná a bujará oralita a sofisma filosofického humoru.
Všechny tyto "mrtvoly" jsou vzrušujícími stopami intelektuálního a uměleckého života Ester Krumbachové, v jejím jediném režisérském díle Vražda Ing. Čerta živočišně kulminují a zároveň spektakulárně umírají. Tento film volím právě proto, že nám dovoluje rozkrýt mimo-řádnost celé situace, přelomové období, ve kterém doznívají nápady z tvůrčí atmosféry šedesátých let, jsou násilně přervány, ale zároveň jsou již předznamenány rysy normalizační kultury, se všemi nově nastavovanými regulemi.
Studie sleduje nejen historické pozadí filmu, které odráží velmi specifické období mezi narušováním norem a jejich novým upevňováním. Mimo-řádná osobnost je pro nás rovněž možností, jak stopovat možnosti hledání ženského hlasu/rukopisu v socialistickém Československu, které jakoukoli originalitu popírá.