Abstrakt
Konference se zaměřila na vztahy rakouské a rakousko-uherské politiky k Balkánu, zejména z pohledu anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1878 a následného vyhlášení islámu jednou z oficiálních konfesí rakousko-uherské říše Františkem Josefem I., s přihlédnutím k řešení postavení muslimů v tehdejších národních státech Balkánu. Dále si pořadatel předsevzal zaostření na povahu severozápadního cípu muslimské ummy pod svrchovaností osmanského sultanátu, svérázných rysů jejího postavení a rozličných podob křesťansko-muslimských vztahů daných specifickou historickou situací rakousko-uherského mocnářství a pozdní osmanské vlády.
Dalším cílem konference se staly počátky kvalifikovanějšího poznávání islámu v rakousko-uherském impériu v této době, od prosté přítomnosti islámských artefaktů za hranicí ummy přes specifickou tvářnost českého orientalismu až po reflexi islámu v dílech soudobého umění slovesného i výtvarného, a počátkům jeho poznávání vědeckého.