Cílem desáté kapitoly nazvané "Co lze přičítat právnickým osobám z titulu subjektivní odpovědnosti" je zodpovězení klíčových otázek pro vznik a přičítání povinnosti k náhradě škody právnické osobě. Ze současného pojetí právnických osob vyplývá, že právnická osoba nikdy nejedná sama, nýbrž je vždy závislá na osobách fyzických, jejichž jednání je jí přičítáno ve smyslu § 167 obč. zák., popřípadě ve spojení s § 2914 ob č. zák.
Autor se tak nejdříve věnuje problematice přičítání protiprávního jednání fyzické osoby - člověka - právnické osobě, za jakých okolností se tak děje a v jakém rozsahu lze dovodit deliktní způsobilost právnické osoby. Ke vzniku subjektivní odpovědnosti však nestačí pouhá přítomnost protiprávního jednání, nýbrž i v případě právnické osoby se musí jednat o protiprávní jednání, které je zaviněné.
Proto se autor v druhé části své kapitoly snaží vyjasnit, v čem spočívá nedbalost právnické osoby a jak vymezit protiprávnost jednání. Odpovědět na tuto otázku přitom nelze bez toho, že by byla nedbalost analyzována obecně, tj. nejen ve vztahu k osobě právnické, nýbrž i ve vztahu k osobě fyzické.