Článek analyzuje rozsudek Soudního dvora EU Verein für Konsumenteninformation v Amazon EU Sarl, konkrétně závěr soudu, že ujednání o volbě práva může být zneužívající klauzulí, pokud obchodník neinformuje spotřebitele o existenci čl. 6 odst. 2 nařízení Řím I. Ten zaručuje spotřebiteli standard ochrany, který mu poskytují kogentní normy práva státu, ve kterém má své obvyklé bydliště.
Autorka se zaměřuje na tři dílčí otázky: aplikaci směrnice Rady 93/13/EHS na ujednání o volbě práva, povinnost obchodníka informovat spotřebitele o účincích čl. 6 odst. 2 nařízení Řím I a účinky čl. 6 odst. 2 nařízení Řím I. Autorka v článku především vyjadřuje svůj nesouhlas s vytvořením nové informační povinnosti a s výkladem čl. 6 odst. 2 nařízení Řím I, jenž popírá tzv. preferenční přístup. Článek ukazuje, že problematičnost rozsudku spočívá do značné míry v nedostatku odůvodnění, v důsledku čehož vyvolává více otázek, než jich zodpovídá.