Příspěvek kriticky rozebírá vývoj veřejného stavebního práva, zejména tzv. velkých novel stavebního zákona z let 2012 a 2017, jakož i změny souvisejících zákonů. Zpochybňuje rovněž některé prezentované úvahy de lege ferenda.
Ve vztahu k ochraně životního prostředí spatřuje základní problém ve faktické náhradě udržitelného rozvoje ekonomickým růstem (opomíjení druhého a třetího pilíře trvalé udržitelnosti).