Abstrakt
Portály osazené hutí Benedikta Rieda na Pražském hradě kolem roku 1500 vznikly pod vlivem vzorů all'antica. M ísí se na nich však prvky více tradic evropského stavitelství.
Portál do tzv. Staré sněmovny s půlkruhovým nástavcem, stáčenou profilací a nárožními drápky tento trend dobře ilustruje.
Všechny jeho prvky lze vnímat v jednotném duchu, pokud jej srovnáváme s díly dekorativního sochařství - s oltářními nástavci a nástěnnými tabernákuly italského quattrocenta. Půlkruhový oblouk i stáčení se na nich vyskytuje coby tvar typický pro posvátná místa.
Tordování též odkazovalo na Šalamounův chrám, tj. prototyp stánku v křesťanské tradici. V Itálii 15. století převážil typ tzv. perspektivního tabernákula vytvářejícího iluzi ubíhajícího prostoru.
Tak lze vysvětlit, proč i portál do Sněmovny zabíhá do stěny ve shodě z tradicí nálevkového portálu. Z tohoto úhlu pražské kamenické síly nedospěly k mylnému výkladu vzoru, ale spíše k doslovnému přepsání iluze do reality.
Tordování mohlo být blízké estetickému myšlení Benedikta Rieda, který se jeho působivý efekt rozhodl zopakovat ve vytočených pilastrech portálu. V italském dekorativním sochařství, zejména v Benátsku, se často setkáváme s detailem nárožních drápků.
Výskyt zmíněných motivů v Praze lze vysvětlit pohybem kamenických sil mezi regiony, jmenovitě spojením Benátek s Dalmácií, odkud kameníci odcházeli na dvůr Matyáše Korvína do Uher a patrně i dále do Prahy.