Abstrakt
Občanský zákoník z roku 2012 sjednotil a zpřehlednil problematiku odškodňování tzv. sekundárních obětí, tj. osob, kterým byly způsobeny duševní útrapy v důsledku usmrcení (resp. závažného ublížení na zdraví) osoby blízké. Otevřená zůstává zejména otázka, jestli § 2959 ObčZ dopadá i na situace, kdy sekundární oběť prožije tak silný duševní otřes, že se u ní prokazatelně rozvine psychiatrické onemocnění.
Převažující právní doktrína je v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR, který tyto případy posuzuje výhradně v režimu § 2959 ObčZ. Nejvyšší soud by se měl inspirovat rakouským přístupem a tyto případy "nervové újmy" (Schockschaden) posuzovat podle § 2910 věty první ve spojení s § 2958 ObčZ.
Ustanovení § 2959 ObčZ pak směřuje pouze k náhradě "citové újmy" (Trauerschaden), při které nedochází k rozvoji psychické poruchy. Jiný závěr by vedl ke zjevné nespravedlnosti, kdy by v případě "nervové újmy" nemohl být přiznán např. nárok na náhradu majetkové škody.