Po utlumení polsko-litevského povstání v letech 1863-1864 začala nová represivní ruská politika. Jejím primárním cílem bylo potlačit jakékoliv ideje polsko-litevského státu a zároveň za každou cenu nastolit ruské pořádky.
Mělo dojít k odstranění litevštiny i polštiny z veřejného života, omezení vlivu katolické církve, šíření pravoslaví, podpoře ruského školství a k zákazu tisku litevských publikací. Katolická církev v čele se žemaitským biskupem Motiejusem Valančiusem se připojila k tiché opozici proti ruské říši.
Valančius organizoval tisk litevských knih v Prusku - založil tajnou organizaci, která pašovala a šířila knihy na Litvu. Díky němu se utvořil základ nového litevského národního hnutí, které podporovalo tvorbu národního písemnictví, zakládání tajných litevských škol a posílení pozice litevštiny v církvi.
Epocha knihnosičství na Litvě mezi léty 1865 až 1904 měla zásadní význam při formování moderního litevského národa.