Abstrakt
ílem této práce je typologicky třídit texty smíšeného jazyka z období raného novověku uložené v archivech a knihovnách v České republice, jejichž výchozím jazykem je němčina, ale které obsahují i pasáže nebo prvky v jiných jazycích. Zvláštní pozornost je věnována egodokratům 17. století, které v daném období vykazují největší jazykovou rozmanitost.
Autor tyto texty třídí do tří skupin. První zahrnuje ty, ve kterých jsou prvky z jiných jazyků, nejčastěji latinských výrazů nebo latinštiny, syntakticky začleněny do německého textu.
Tito jsou často dokonce paleographically diferencovaní, používat humanist letterforms. Druhou skupinu představují texty, kde se němčina střídají s jinými jazyky ve stejném dokumentu, ale jednotlivé části textu stojí samostatně.
Třetí skupina je pak charakterizována další častou praxí, kdy se spisovatel přepne z jednoho jazyka na druhý a zpět v rámci jedné věty nebo myšlenky, čímž text obepíná jednotlivými cizími výrazy i celými frázemi. Ve druhé a třetí skupině textů se nejčastěji setkáváme s románskými jazyky (italsky, francouzsky), ale i česky.
V závěru autor doporučuje, jak postupovat při vydávání těchto dokumentů.