Selfmonitoring glykemií u pacientů s diabetes mellitus 2. typu léčených inzulínem - poznámka k článku Majerníkové a kol. o vlivu compliance na kompenzaci onemocnění
Abstrakt
Pacienti s diabetem 2. typu na inzulínové terapii představují heterogenní skupinu, protože inzulínové režimy se mohou značně lišit z hlediska dávkování, od jedné injekce denně u dlouhodobě působícího inzulínu (který se typicky přidává ke stávající perorální antidiabetické terapii) až po složité bazál-bolusové (intenzifikované) režimy používané u diabetu 1. typu. Vzhledem k progresivnímu charakteru diabetu 2. typu a časté potřebě intenzifikace léčby se požadavky na SMBG mohou v průběhu léčby vyvíjet.
Stejně jako při zvýšené potřeběléčby inzulínem u více pokročilého onemocnění mohou být pacienti náchylnější k hypoglykemii v důsledku poruchy kontraregulace (v souvislosti s klesající produkcí inzulínu, zvýšeným uvolňováním glukagonu a oslabeným uvolňováním adrenalinu) a rozvoje poruch rozpoznání hypoglykemie (v důsledku oslabeného zvyšování sympatodrenální aktivity). Vzhledem k výše uvedenému je obtížné činit obecná doporučení pro SMBG u této skupiny pacientů; typ a četnost léčby bude záviset na konkrétním inzulínovém režimu a užívání jiných specifických léků na snížení glykemie, jakož i na vnitřním riziku hypoglykemie.