Příspěvek se zabývá jednou ze základních zásad trestního řízení, a to zásadou kontradiktornosti. Tato zásada není v právní vědě pojímána jednotně a autor se věnuje evropským souvislostem i její konkrétní české reflexi zejména v řízení před soudem.
Dospívá pak k závěru, že evropské požadavky zásady kontradiktornosti jsou již v českém kontinentálním řízení náležitě zastoupeny, nicméně že některé jejich prvky je možné dále posilovat.