Abstrakt
Cíl studie: Zpracovat aktuální znalosti o hyponatrémii z hlediska jejích příčin, frekvence a patobiochemických souvislostí při vývoji a léčení této iontové dysbalance. Typ studie: Přehledná práce.
Název a sídlo pracoviště: Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, Praha.
Materiál a metody: Na základě studia literatury je v přehledné práci hodnocena frekvence a prognostická závažnost hyponatrémie. Jsou uvedeny její formy hypotonická i nehypotonická, patofyziologické následky hyponatrémie pro mozek a její klinické příznaky.
Jsou popsány terapeutické postupy a jejich rizika. Je referováno o problematice hyponatrémie v neurointenzivn í péči, ve vyšším věku a ve vztahu ke zdraví kostí.
Výsledky: Frekvence hyponatrémie se ve třech rozsáhlých souborech nemocných, akutně přijímaných na jednotky intenzivní péče různých klinických oborů, pohybovala mezi 10,0% až 17,1%. Její hodnota je dána poklesem vztahu mezi množstvím Na+ v extracelulární tekutině (ECT) a velikosti ECT.
Hyponatrémie vede k poklesu osmolality v ECT - forma hypotonická. Jsou-li ale v ECT současně přítomny jiné osmoticky efektivní soluty (glukóza, manitol), vedou k přesunu vody z buněk do ECT a natrémie klesá - hyponatrémie nehypotonická.
Pokles osmolality ECT provázející vývoj hyponatrémie vede k přesunu vody do buněk. Vzniká edém mozku a hyponatrémická encefalopatie.
Jsou popsány klinické příznaky poruchy a její prognostická závažnost vzhledem ke kategorizaci tíže hyponatrémie. Mozek vzniklou situaci kompenzuje snížením vodu vázajících částic, iontů a malých organických molekul.
Jsou popsány terapeutické postupy při korekci poruchy, jejíž úprava musí respektovat čas, nutný pro zpětné doplnění deficitu iontů a organických částic do mozkových buněk. Nevhodně rychlá korekce je rizikem vývoje demyelinisace mozku.
Aktuálně doporučované rychlosti úpravy jsou z tohoto důvodu proti minulosti omezeny. Maximum zvýšení natrémie je o 10 mmol/l/den a u rizikových nemocných 6 mmol/l/den.
Je popsána problematika hyponatrémií v neurointenzivní péči a význam klinicko-biochemického vyšetření pro jejich diferenciální diagnostiku. Je referováno o vyšších frekvencích a možných následcích hyponatrémie u starších osob.
V návaznosti na to jsou popsány vztahy mezi hyponatrémií a rizikem kostních fraktur a osteoporózy. Závěr: Hyponatrémie je spojena s řadou závažných patobiochemických změn a s následnou vyšší morbiditou i mortalitou.