Studie se zabývá otázkami kontinuity a diskontinuity spojenými se vznikem samostatného československého státu v letech 1918-1920. Československo jako samostatný stát mohlo vzniknout teprve po rozpadu Rakousko-Uherska. Na počátku první světové války byla myšlenka vzniku samostatného státu zastávána jen malou částí radikálních českých politiků a prosazovali ji ti čeští a slovenští politici, kteří pod vedením T.
G. Masaryka v zahraniční vytvořili nejprve Československou národní radu, později přetvořenou a uznanou jako prozatímní československou vládu.
Důležité bylo, že se jim podařilo přesvědčit velmoci, aby tento krok podpořily a uznaly. Významnou roli v tom sehrály legie a čeští a slovenští krajané.
Exilová reprezentace připravila i program nově vzniklého státu, včetně ústavních otázek, který obsahovala tzv. Washingtonská deklarace.