Příspěvek se zaměří na osobnost profesora Antonína Hobzy s důrazem na jeho přínos pro rozvoj československé nauky mezinárodního práva a její praktické aplikace na zahraniční politiku své doby, realizovanou především uzavíranými mezinárodními smlouvami, a mezinárodně-právní zakotvení 1. ČSR v meziválečné Evropě. V nastíněném kontextu bude přísp ěvek analyzovat pojetí závaznosti mezinárodních smluv v ústavě 1. republiky jako jedno z ideových východisek pro současnou ústavu.
Budou vybrány pokrokové názory prof. Hobzy, které předstihly svou dobu a obstojí i dnes, a to např. na rozvoj mezinárodních organizací nebo okruh subjektů mezinárodního práva.