Československá branná moc se vytvářela od října roku 1918 na základě revolučního zahraničního vojska, starých prvků rakousko-uherské armády a revolučních ozbrojených formací z domácího prostředí. Pro její právní základy se stala typickou unifikace starého práva Rakouska-Uherska a nově vytvářených československých právních předpisů.
Branný systém se zakládal zejména na ústavní listině a branném zákoně z roku 1920. Další podstatnou normou se stal zákon o obraně státu vydaný roku 1936.
Právní úprava armády vycházela z předpisů práva ústavního, správního, trestního a zasahovala též do úpravy z oblasti soukromého práva. Kromě jiného pro ni byl typický široký rozsah omezení práv občanů v osobní a věcné oblasti ve prospěch obrany státu.
Svou nezastupitelnou úlohu hrála i interní normotvorba v kompetenci prezidenta republiky jako vrchního velitele branné moci.